DG 307 • SILUETY

1. Tango 2. Siluety letících ptáků 3. A co? 4. Podivný místa 5. Valčík 6. 7 perel 7. Tyger 8. Rozlitý vody nelze sesbírat 9. Popeleční středa 10. Zabil Kain Ábela nebo Ábel Kaina 11. Ukolébavka Od prvního vydání téhle desky (1998) ještě neuplynulo tolik času, aby bylo možné se na ni podívat s výrazným odstupem a ohodnotit její případnou nadčasovost. To lze pouze z jediného úhlu pohledu, který se netýká pouze Siluet a ‘Dégéček’: model básníkovy recitace do hudebního doprovodu sice určitě nikdy nebude patřit k hlavním trendům hudby ani literatury, je však praktikován tolik desetiletí, že jej za nadčasový, ne-li věčný považovat s klidným svědomím lze. Na druhou stranu není tento přístup univerzální a Pavel Zajíček si to uvědomil. Siluety totiž jsou pomalu z poloviny deska písničková, a i když frontman ani zde není zpěvákem v pravém slova smyslu, rozhodně k němu má hodně blízko bez ohledu na to, že v obou polohách je velice přesvědčivý. Na jedné straně zpívané a opravdu melodické písně typu A co?, Valčík, Zabil Kain Ábela nebo Ábel Kaina či Tyger (snad jedině v něm je ve srovnání s Hlavsovou starší verzí Zajíček slabší), na straně druhé hudební plochy, ať už hodně divoce (7 perel), temně (Ukolébavka) či spíš jemně (Rozlitý vody nelze sesbírat) podkreslující deklamaci nejdou v kontextu alba proti sobě. Naopak, jedna doplňuje druhou, recitace bez zpěvu by možná nedokázala udržet pozornost delší dobu, skutečně uzpívat celé album by možná Pavel Zajíček zvládal dost těžce. V tom vyvážení, kterého se podařilo na Siluetách dosáhnout, jsou DG 307 ve svém žánru takřka ideální, autentičtí a - znovu opakuji - především přesvědčiví.