Křik • Devět Hodin Ráno (1979-1980)

Příběh kapely Křik je typickou ukázkou mladých hudebníků v dřevní normalizaci. Ovlivněni hudbou Franka Zappy, Faust či Fugs na straně jedné a Plastic people s Umělou hmotou na straně druhé „založili kapelu". Parta kamarádů, která chtěla něco tvořit a měla to štěstí, že byla z Košíř a chodila na Klamovku, základnu to českého undergroundu. Tam se seznámila s řadou zásadních figur tehdejší podzemní hudební scény a tak není divu, že pod jejich vlivem se pustili do své vlastní, značně neortodoxní tvorby. Nahráli dvě dema a odehráli jediný veřejný koncert , to všechno najdete na CD. Ale nejde jenom o hudbu – i když fanoušky toho dřevního undergroundu nepochybně potěší, ostatně pásek s písněmi skupiny Křik koloval v podzemí ještě za tuhé totality – ale i o tehdejší komunitu kolem ní, o důkaz, že šlo dělat svobodné umění i v nesvobodné době, že k tomu stačilo odhodlání a svobodný duch. Prostě jedna z kapel, která si vytvořila svůj vlastní svět a po takřka padesáti letech nám do něj na necelých 80 minut umožnila vstoupit.